Icvv

Pokud sledujete automobilový průmysl již delší dobu, jistě jste si všimli, že v něm dochází k mnoha změnám. A nejde jen o vzhled automobilů, ale také o jeho vnitřní výbavu. To platí zvláště při tak skokových změnách, jako je přechod na elektromobilitu.

 

V moderních automobilech, a to jak v tÄ›ch klasických, tak pÅ™edevším v elektrických, je motor podstatnÄ› tišší než kdykoliv dříve. U tÄ›ch nejlepších modelů jej v podstatÄ› ani neslyšíme, pokud jej nevyženeme do skuteÄnÄ› vysokých otáÄek.

 

 

To by se zdálo jako pozitivní – pÅ™eci jen, i zvukové zneÄiÅ¡tÄ›ní existuje, a není potÅ™eba k nÄ›mu zbyteÄnÄ› pÅ™ispívat. OvÅ¡em ukazuje se, že spolu s tím pÅ™ichází i nevýhody, o kterých je potÅ™eba vÄ›dÄ›t. Pravdou totiž je, že nás mohou v nÄ›kterých případech stát i život.

 

NejohroženÄ›jší skupinou jsou zde chodci. Ti byli dříve zvyklí, že je hluk motoru vždy vÄas upozornil na blížící se vozidlo, byÅ¥ bylo jeÅ¡tÄ› mimo dohled, například za zatáÄkou. VÄ›dÄ›li tak, kdy je bezpeÄné pÅ™ejít vozovku.

 

 

To s dneÅ¡ními super-tichými motory již neplatí. Je potÅ™eba se spolehnout pouze na zrak, což může být nÄ›kdy problém, zvláštÄ› pak za snížené viditelnosti, na nepÅ™ehledném úseku Äi u Å™idiÄů, kteří nedodržují povinnost svícení.

 

Jistě, lze namítnout, že chodci by měli přecházet pouze přes přechod, zvláště pak v obci. A to je jistě pravda, avšak je potřeba také dodat, že zdaleka ne všechny přechody jsou umístěny tak, aby umožňovaly dobrý výhled na obě strany.

 

Proto v podstatÄ› toto vylepÅ¡ení paradoxnÄ› snížilo bezpeÄnost na silnicích, zvláštÄ› pro starší lidi, kteří již nevidí tak dobÅ™e. A to je jistÄ› problém, který bude nutné zaÄít co nejdříve Å™eÅ¡it. AÄkoliv je totiž zatím na silnicích dostateÄnÄ› hlasitých aut valná vÄ›tÅ¡ina, v budoucnu jich bude rychle ubývat. A na to je nutné se pÅ™ipravit. Jakým způsobem to provést, je vÅ¡ak bohužel zatím ve hvÄ›zdách.

Už jako malá holka jsem si přála mít vlastní automobil. A pro mě bylo auto úplně jako něco velice důležitého, co budu využívat opravdu každý den, protože já bydlím na vesnici se svou rodinou. A bydlí tady dokonce i můj bratr i moje sestra, takže vždycky to vnímáme tak, že vlastně celá vesnice je jakoby naše rodina. A ono to tak je trošku doopravdy, protože tam dole na vesnici ještě bydlí moje teta se strýcem. Takže je logické, že jsem si také říkala, že do práce budu jezdit do našeho města, které je vzdálené sedm kilometrů.

Jenomže jak jinak bych to tam dostávala, kdybych neměla automobil? Ano, samozřejmě tady jezdí také autobusy, ale všichni víme, jak to v dnešní době s autobusy je. A tedy alespoň u nás a hlavně v naší vesnici, protože naše vesnice je taková zapadlá. Takže předpokládám, že kdo nemá z naší vesnice automobil, tak je opravdu nahraný. A kolikrát třeba k nám ani autobus nedojede, protože po cestě někam zapadne do závěje ze sněhu. Pak je to opravdu velice složité, když není sjízdná cesta.

Takže pokud se k nám chce nÄ›kdo dostat, tak snad by bylo asi nejlepší, kdyby letÄ›l helikoptérou. To by mÄ›l jistotu, že nikde nezapadne do snÄ›hové závÄ›je a věřte, že tÅ™eba v zimÄ› se to stává i Å¡estkrát a nebo sedmkrát za mÄ›síc, takže kolikrát se ani nedivím, když tÅ™eba za mnou pÅ™ijde nÄ›jaký obÄan vesnice naÅ¡tvaný, že kvůli tomu, že nemá automobil, že mu ujel autobus, tak ho vyhodili z práce. Je to opravdu smutné. Opravdu nechápu, proÄ si to takhle zařízené? Vemte si, kdyby tÅ™eba opravdu lidé z vesnice dojíždÄ›li do mÄ›sta, do práce a nemÄ›li by automobil a kolikrát by se stalo, že by nejel autobus? Bylo by to opravdu hrozné, protože si myslím, že by potom obÄané vesnice pÅ™iÅ¡li o práci. Tady jde vidÄ›t, že auto je opravdu nepostradatelné a že každá rodina by automobil mÄ›la mít.